Chodím si po střechách sklepů

Dopis až po tom

7. 10. 2009 21:29
Rubrika: Related stories | Štítky: Dopis až po tom

Ahoj,

tak jsem se konečně dostal k tomu, abych ti napsal slíbený dopis. Vím, trvalo to příliš dlouho, ale pořád jsem přehlížel skutečné přátelé a věnoval se sám sobě a za své egoistické chování se stydím. Avšak vynechávat slovo ,,já" je pro mě stále těžké vynechat, díky mému uvědomění sám sebe vidím mnohem více věcí, které mi někdy nahání hrůzu a smutek o co jsem vlasně přicházel.

Kdybych mohl být u tebe, řekl bych ti všechno co teď musím se svěšenou hlavou psát. Nejde to, ty to víš, cítíš a já sdílím city s tebou. Musím to psát, nemůžu to v sobě dusit a dělat, že se nic nestalo. Ano, stalo se hodně, hodně věcí co jsem ti nestihl říct, hodně věci co mě mrzí, hodně věcí co jsem ti neřekl do očí a moc rád bych... Čas a má mysl mi v zákeřném objetí zakázala jít ve stopách toho co ve skutečnosti chci. Proto možná chodím po ulicích a jsem ve svém světě a občas nechápu co se kolem mě děje. Abych byl upřímný, jsem neskutečně rád za své procitnutí a s klidným pocitem říct, že vím o co jsem přišel a o co ještě přijdu.

Když jsem přijel a byla jsi tam, věděl jsem, že jsi ráda. Nespravím svou nemluvnost, kterou jsi mi občas vyčetla, ale důležité je vědět skutečnost a právě to uvědomění a vzájemné pochopení, které vedlo ve výsledku k úsměvu. Často jsem se na tebe nedíval když jsi se snažila o oční kontakt, pohyb větví stromu, procházející lidé nebo zvuk větru mi byl blízký, ale nezapomněl jsem na tebe a nezapomenu. Vím o každém slově co jsi řekla a nepotřeboval jsem vysvětlení.

Vzpomínám si jak jsem byl s tebou v kráse podzimu na louce, bylo to první naše samotné setkání. Nebylo to obyčejné setkání, radost mě zaslepila natolik, že jsem byl tebou nadšen tak moc, že jsem to místo nechtěl opustit a vnímat tě ze všech sil bylo mé přání. Opravdu jsi byla tak krásná nebo jsem byl zaslepen?? Nevím, nechtěl jsem to vědět a ani jsem nemyslel na pravou tvář. Vím, že jsi krásná natolik, aby jsi se vryla do mého já a napravila mou slepotu. Uvědomil jsem ti to však až teď, je však příliš pozdě, proto doufám ...

Vteřiny zjištění realné tragédie jsem nevnímal, jak může vyhasnout něco co je a bude?? Nezapomenu a vím, že jsi mě měla ráda, jsem si jistý, avšak smutek zůstáva. Krásu nenahradíš a mrzí mě mé chování, které nenapravím.

Sbohem.

Zobrazeno 1426×

Komentáře

MarunKa1

Petře, vydej knížku a bude bestsellerem:-)

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio