Chodím si po střechách sklepů

Sedm u stolu

7. 6. 2009 17:27
Rubrika: Related stories | Štítky: Sedm u stolu

Zas je tu pátek, zas je tu ten relax, zas je tu pohled na překrásné holky svým jen dnešním naturalistickým pohledem. Kráčíme si to do našeho odlíbeného podniku, kde je již před námi spousta dalších lidí, kteří si chtějí odpočinout od uspěchaného městského života. ,,Tak jdeme na naše místo, tam nikdo není." Řekl dobrý kamarád Puks. Sedli jsme si k rohovému stolu. Posadil jsem se strategicky přesně do rohu abych viděl dění v této příjemné hospůdce. Pomyslel jsem si jak jsem chytrý když sedím v rohu. Uvidím všechny letící sklenice na naše hlavy nebo bijící se veselé chlapy, kteří se neshodli s politickou situací nebo křížením vztahů mezi manželkami. ,,Tak co to bude pánové??" Zeptala se paní hospodská a my se na ni podívali jako by spadla z višně. ,,Takže sedm, dobře." Milá avšak přísně se tvářící paní odešla s laskavostí natočit nám našich sedm s bělavou čepicí na vrcholu zlatavé žíly.

Pustili jsme se do řeči s typickýma otázkama jak se nám daří a jak válčíme ve škole. Po zhodnocení, že jsme úplní debilové na učení jsme pozvedli naše donesená piva a připili si na další společné setkání. Jak to bývá, skleněný půllitr nevydržel připíjecí náraz o ostatní sklenice a nešťasně praskl tak, že se drahocený nápoj rozlil po stole. Po vyslechnutí snůžky oprávněných nadávek jsme položili půllitry obrněné sklem a pokračovali v našich úvahách nad tím dnešním špatným světem a snažili jsme zhodnotit světové problémy.

Využil jsem mého skvělého posezení v rohu a sledoval okolí. U jednoho stolu seděl jeden velice zajímavý pár. Dívka, která měla černé, nabarvené vlasy, překrásné oči, seděla, ale už zdálky jsem viděl, že její postava bude dokonalá, jemné rysy nemohla schovat. Avšak naproti ní seděl její partner. Určitě to musel být její partner. Když přicházeli, držel ji za ruku a já předstíral, že nevidím věci takové jaké jsou. Ke mně seděl zády, ale byl moderně oblečený, krátké vlasy a nepříjemně kulatou hlavu také neschovával.

Dívka byla ve špatné náladě, dívala se do zdi a on do ní něco mluvil a jí to bylo očividně nepříjemné. Slzy v očích měla, ale nespustila, protože by musela jít na záchod a bylo by jí nepříjemné takto procházet mezi sedícími přízraky u piva. Ten padouch by si zasloužil dostat popelníkem do té jeho kulaté hlavy. Pomyslel jsem si. Přivádět takovou holku k pláči dovede každý, ale rozesmát už málokdo.

Po čtvrtém pivě jsem cítil obrovský nástup hlubšího emočního cítění způsobené vlivem alkoholu v krvi. Bavil jsem se s kamarády a přitom pokukoval po té jedné jediné holce. Za celou dobu jsem ji neviděl promluvit a jen poslouchala jí nepříjemnou hudbu toho člověka, který s ní tráví více času než je zdrávo. Zpozorovala, že ji sleduji a v ten moment se zvedla a s brekem odešla z hospody. Chlápek, který evidentně ani nepopověděl větu se tomu divil. Nenásledoval ji a sám pro sebe si nadával. Usmál jsem se a v tu chvíli jsem pravým okem spatřil rychle se posouvající popelník po stole až narazil do mé sklenice a já se snažil střepy pochytat do ruk. Střepy mi střelily do ruk své ostré náboje a spustila se krev  jako z prasete. Tento moment mě přivedl do ráže a podrážděné nálady s otázkama proč sakra pořád sedím u toho stolu a nevstanu a nedělám něco se sebou. Jenže vstát a přejít všechny kamarády není snadné. Proto jsem zůstal sedět a v hlubokých myšlenkách si z toho dne odnášel právě ji, která mi ukázala cestu k odvaze přejít ostatní a konečně si všímat sám sebe.

,,Ještě pivo a Tequilu gold."

 

 

Zobrazeno 890×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio