Alkohol a ony

Když jsme na pivě nebo kdekoliv jinde ve společnosti, tak si mnozí neuvědomují skutečnou sílu alkoholu. Pomyslel jsem na tuto větu asi ještě tisíckrát za vteřinu a dostal se do extrémně nekonečné smyčky. Cítil jsem se jako po vpuštění grogy do žíly a nechal působit tu nechutnou kapalinu co vyprošťuje a přenáší do jiného světa během pár vteřin. Alkohol je tichý rváč o myšlenky, vzpomínky, ovládání vlastního vědomí.

Sedíme si u piva, po pravici krásná slečna, blondýna, má dobrá kamarádka, po levé straně ještě krásnější holka, brunetka s krásně upravenými rovnými vlasy s ještě krásnějšíma očima. Rád sleduji své okolí a vím, že je pořád se na co dívat. Zornice roztažené, alkoholem držené, mozek slepý, mysl svázaná. Pohyby okolí jsou velmi pomalé s rychlým důsledkem. Neustálé přijímání drog mě uspokojovalo, neznal jsem hranici kdy si můžu dovolit všeho nechat a pouze nechat působit svázanou mysl bez pomocné ruky. Pokud vypustím jednu větu, nebudu to mluvit já, bude to mluvit alkohol přes uvězněnou mysl, která nemá v tomto boji smysl. Oči zčervenaly, tep zrychlil, cévy roztáhly, ale ego úplně zmizelo.

Po krátkém doměném překonávání sám sebe jsem se odhodlal mluvit. Mluvit tak jak bych nikdy nemluvil, s talemtem odepřít každou skutečnost, kažké slovo, povyšovat se na vrcholky kopců. Ostatní se stejně roztaženými zornicemi poslouchali a já nedokázal odhadnout co si myslí přes zvukové vjemy a obrazové abstrakty. Bylo mi trapně, ale pouze na moment, další vteřina byla věnována jinému pocitu, fronty dalších falší byly nastaveny chlastem.

Druhý den jsem měl oči ozbrojené proti světlu. Byly téměř zavřené a propouštěly jen minimum laserového paprsku slunce. Tělo z nedostatku minerálů prosilo a vodu a já byl nucen vztát z postele a jít pro vodu. Něž jsem však šel pro vodu, šel jsem si vyčistit zuby. V zrcadle jsem viděl krvavý ksicht jakéhosi člověka, kterého jsem se sám zalekl. Řval tak hlasitě až jsem šílel a ztratil jsem nad sebou kontrolu a hlavou v maximální rychlosti švihl do zrcadla. Střepy se zapíchaly do hlavy a horká krev tekla po obličeji. Pak jsem se poznal, byl jsem to já, ale plně pořád pod kontrolou toho druhého - alkoholu.

Paměť odkrývala pouze to co jsem nechtěl. Vzpomínky na mé ,,proslovy", které všichni poslouchali byly k smíchu a degradující uvažování se projevilo totální demencí způsobenou alkoholem. Styděl jsem se sám za sebe jak jsem slabý a neschopný se ovládat. Příště se to nemůže stát, jsem teď osvobozený od uzamčené mysli a je mi jasné, že se to bude dít znova, ale už ne v té mysli, která byla ten večer, ta už zanikla.

Obrázek - zdroj internet